Dovolená Julské Alpy, jezero Bled a okolí

Slovinsko/Triglavský národní park – Julské Alpy 29. srpen  – 5. září 2018

Vydali jsme se námi dobře známou cestou po dálnici A10 směr Salzburg. Tentokrát ale naše cesta nevedla do Rakouských ani Italských Alp, ale do Julských Alp ve Slovinsku.

Procházkou kolem jezera Bled a Bohinj

Jezero Bled patří k nejnavštěvovanějším místům Slovinska. A kostel na ostrově je zcela jistě nejfotografovanějším místem. Na ostrov se lze dostat pohodlně loďkou.

Jezero Bled

Jezero Bohinj je největším jezerem Slovinska. Nad severním břehem se tyčí do výše masív Triglavu.

Jezero Bohinj

Je možné obejít celou vodní plochu jezera Bohinj, délka trasy je 12 km a délka trasy jezera Bled je 5 km.

Vodopády, které stojí v Triglavském národním parku za vidění

Kdo by chtěl, může si procházku kolem jezera Bohinj spojit i s výletem k nejznámějšímu vodopádu Slovinska Savica. Přijemná procházka k vodopádu je dlouhá pěšky asi 4 km.

Soutěska Vintgar patří k nejznámějším lákadlům.

Vodopád, který stojí v Triglavském národním parku za vidění a kam jsme se také my vypravili soutěska Vintgar. Patří k největším a nejznámějším lákadlům Slovinska. Soutěska je 1.600 m dlouhá a je zakončena skoro 16 metrů vysokým vodopádem Šum. Projít ji není vůbec náročné, pěší procházka po dřevěných chodníčcích a můstcích. Ale počítejte zde s pořádnou tlačenící lidí.

Soutěska Vintgar

Vodopád Peričnik nabízí malou raritu.

K vodopádu Peričnik jsme se dostali pěšky směrem od vesnice Mojstrana. Je od ní vzdálen zhruba 6 kilometrů. Tento vodopád nabízí malou raritu, a to projít si i za padající vodou, kde vede úzká římsa. Můžete si dojet přímo k vodopádu i autem a nechat ho na placeném parkovišti.

Vodopád Peričnik

Vodopád Spodnji Martuljkov a Zgornji Martuljkov.

Náročnější cesta vede ale k vodopádům Spodnji Martuljkov a Zgornji Martuljkov, dosáhnout těchto vodopádů už tak pohodová procházka není. Auto jsme nechali ve městě Krajnska Gora a dál se šlo po svých. Slibovaná horská chata s občarstevním, co láká turisty, se parádila cedulí closed a já byla ráda, že jsem přibalila do batohu suché housky od snídaně.

Italské přístavní město Triest

Dva měsíce veder a my se vydáme na dovolenou, zrovna v týdnu, kdy prší. Ano, téměr celý pobyt nám propršel. Kupodivu, jsme ale ani jednou nezmokli.

Nasedli jsme tedy ráno do auta a vydali se do Italského přístavního města Triest (Terst), kde jsme si  užili slunečnou procházku po největším přístavu Jadranu, nazývaném Starý přistav. Přes „vodní“ ulici Canal Grande a náměstí Piazza Únita d’Italia jsme došli až k hradu Castello a cestou zpátky jsme nemohli vynechat známou kavárnu Caffe San Marco.

Triest je klidné přístavní město, žádnou rušnou metropoli zde nečekejte

Výstup na Česka Koča 1.543 m. nad m.

Tohle už žádná pohádka nebyla. Cituji z průvodce na internetu: „cesta trvá 1,5 h a je mírně těžká, začátek trasy Planšarské jezero (Jz. Zgornje). Vyhodnotila jsem tuto trasu jako pro nás ideální, zaparkovali jsme auto a šlo se.

Realita byla ale dost odlišná. Téměř žádné směrovky, svahy vymleté vodou a tím pádem i naše cesta se ztrácela. Jsem hrdinka, rozhodně to neotočím, ještě když jsem včera prohlásila, že mi nějak chybí hory a tuhle trasu jsem vybrala sama.

Cestou na Česka Koča, tady nám bylo ještě hej.

A tak jsem se tlačila dál do kopce, příkrými, dlouhými výstupovými stezkami, které byly někdy i částečním lezením. Úzké cesty a feraty, pěšinky ze stlučených prkýnek kam se vejde člověk snad jen jednou nohou, pod námi údolí, později už propady…

Proč jsem si zrovna v tento moment vzpomněla, že jsem si opět neuzavřela cestovní pojištění?!

A to jsem to vše absolvovala se psem. Tady už jsem se o Aylu fakt bála. I když ona si s terénem poradila mnohem líp než já a na rozdíl odemně nemá strach z výšek.

Úplného vrcholu jsme bohužel nedostáhli, chybělo nám posledních pár metrů. Poslední úsek byl již opravdu pro psa neschůdný a proto jsme se vydali zpět k autu. Příště musím pořešit nějaký batůžek a hodit Aylu na záda.

Informaci na internet dal asi nějaký horal, pro kterého není problém vyběhnout na Triglav a zpět během jednoho dne.

Česká chata (Česka Koča) leží ve Spodních Ravnech v nadmořské výšce 1.543 m. nad m. Postavila ji česká pobočka SPD – družstvo pěší turistiky z Prahy a je otevřena od roku 1.900.

Slovinské přístavní město Koper

Následující den nás vítá opět vytrvalý déšť. Vyrazili jsme autem o pár kilometrů dál do města Koper. Koper je malebné sředmořské město ležící na Slovinském pobřeží Jadranu a je nejdůležitějším přístavem v oblasti.

Vlastně poprvé, co Ayla zažila moře a koupačku s chuťí slané vody.

Koper má několik památek, které stojí za to shlédnout. My se místo toho ale usadili v restauraci CAPRA. V nejdražší restauraci, co jsem mohla vybrat. Mám na to nějaký zvláštní radar asi.

Užívali jsme si sluníčko, výborné jídlo, výhled na přístav a moře. Poté jsme se vydali na pláž do města Muggia.

Výstup na Orlove Glave a Vogel 1.922 m. nad m.

Prošli jsme toho za tich pár dní opravdu hodně. A zjistila jsem, že tu není moc možnost jít po horách v přibližně stejné výškové úrovni (možná jen s vyjímkou Bohinjských hor, kde je i lanovka).  Pokud se tedy nevydáte na Orlove Glave 1. 682 m. nad m. přes Vogel 1.922 m. nad m., jako my!

Kdo zná pořekadlo, „je to delší, za to horší cesta“ tak přesně touhle cestou jsme se na Vogel vydali my!

Celý den na nohách v různém terénu, který se dá někdy bez problému projít a někdy bych to nejraději otočila a vrátila se zpět!

Vogel 1.922 m. nad m. a stálo to za to!

Ať už se vydáte vzhůru po svých, na kole či lanovkou, vždy si budete vychutnávat nádherná panoramata s nejvyšší horou Slovinska Triglavem, Bohinjským jezerem a okolním národním parkem.

Cestou na Orlove Glova 1. 682 m. nad m.

Zpátky jsme sjeli kabinkovou lanovkou. Moje první cesta lanovkou v životě! Abych do lanovky vůbec vlezla, musela jsem si dát na horní stanici lanovky v restauraci „sedminku“ bílého. Mám totiž strach z výšek a celou cestu jsem musela mít zavřené oči!  Ty krásné výhledy o které jsem přišla.

Za krátkou cestu lanovka překoná převýšení přes 900 m

Podle mě jsou Julské Alpy pro turistiku poměrně náročné a nejde zde zase tolik o vzálenosti, ale spíš o převýšení. Existují tu velké rozdíly v náročnosti cest. Proto je dobré si vždy ohlídat ne kilometry, ale hlavně profil trasy.

Slovinské značení turistických cest je dost odlišné od tono co znám z Itálie, Rakouska aj. V některých místech jsou jen červené šipky, kolečka  a čárky na skalách a na zemi na kamenech bez jakéhokoliv popisku, takže jsme si mnohdy vůbec nebyli jistí, jestli jdeme správně a kde vůbec jsme. Ve vyšších polohách už ani GPS v mobilu bohužel nepomůže.

Hodně mi překvapilo, že se zde všude, za každý pohled a procházku v kousku přírody platí vstupné. Vstupné na parkovišti před hradem, do hradu, u vodopádů Savica, Vintgar aj. Nevím, jestli Slovinsko tak moc dbá o své přírodní bohatsví, nebo jen využívá oblíbenost této lokality turisty.

Zkouška poslušnosti 1. stupně dle NZŘ

ZKO Zruč – Česko 23. září 2018

Dnes jsme si s Aylou odskočily od obedience do odvětví sportovní kynologie a splnily spolu zkoušku dle NZŘ ZZO-1 a to s velmi kladným hodnocením od pana rozhodčího. 

Pan rozhodčí velmi chválil Ayly pozornost a naši celkovou spolupráci. U mě pozitivně ohodnotil práci tělem tj. žádné zbytečné pohyby navíc a také práci hlasem tj. žádné přilišné hlasité povely z mé strany a celkově pěkný klidný projev. Ta obedience nás tedy pořádně vycepovala! : D 

Moc děkuji panu rozhodčímu za milá a povzbudivá slova, která mi jsou motivací do další práce. Již teď se vedle obedience připravujeme na další zkoušky ze sportovní kynologie.

Ach ty nervy… těšit se nebo být nervózní?!

Na přípravu této zkoušky jsem měla pouhé dva tréninky na place, viděla jsem na youtube nějaké to video a přečetla ZŘ. 

Nebudu tvrdit, že jsem nebyla nervozní, to jsem vždy a nepodceňuji žádnou zkoušku. Ale s tím co Ayla z obedience umí, pro nás tato zkouška nebyla nějak obtížná a zvládly jsme ji společně s jistotou. V tréninku jsem ji připomněla jen štěkání u nohy a doučila metrovou překážku.

Co vše je součástí zkoušky a jaké bylo naše bodové hodnocení:

Přivolání psa za pochodu k noze: 10 bodů (z 10 b.) Ovladatenost na vodítku: 10 bodů (z 10 b.) Polohy S. L. V.: 10 bodů (z 10 b.) Odlož. za pochodu do lehu: 9 bodů (z 10 b.) Štěkání: 10 bodů (z 10 b.) Aport volný: 7 bodů (z 10 b.) tady to bylo jasné, s touto bodovou ztrátou jsem počítala, protože kdo zná ZŘ pro sportovní kynologii, ten ví, že pes má vždy předsednutí a až poté přiřazení k noze a já mám z obedience naučné přisednutí přímo k noze a to samé u cviků Skok vysoký 100cm: 7 bodů (z 10 b.) takže již nějaký čas přemýšlím o tom, zda předsednutí přeučit, uvidím… Skok šplhem 180 cm: 10 bodů (z 10 b.) Kladina: 8 bodů (z 10 b.) tak tady se ukázala má příprava : D já úplně zapomněla, že v této zkoušce kladina je, ještě že mám na place tak báječnou parťačku. Odložení psa 25 kroků:  10 bodů (z 10 b.)

Člověk musí věřit ve svůj trénink!

Stále je pro mě prioritou obedience ale konečně jsem  přišla sportovní kynologie po tich letech dlouhé pauzy opět na chuť. Ale konečně jsem ji přišla po tich letech dlouhé pauzy opět na chuť. Občas přemýšlím, proč tomu tak je… proč až teď, po takové době. Ale jak se říká, vše má svůj čas, práce mě teď těší, raduji se z každého úspěchu a i když už na velké výkoný Ayla pravděpodobně vzhledem k věku nedosáhne, práce s ní mi baví a každý úspěch je motivací a prolomením hranice zase o kousek dál. 

Všem zůčastněným děkuji za pohodový den. A těm, co s námi trénují, děkuji za všechny obohacující společné tréninky a cenné rady.

Výstup na Grosser Rachel neboli Velký Roklan v Německé části Šumavy

Šumava/Böhmerwald, Německo 11. srpen 2018

Jelikož mi nevyšel původně plánovaný výlet do Amsterdamu, rozhodla jsem se strávit opět víkend na Šumavě, protože ty vedra tady v Čechách už se nedají vydržet. : D V Německu je přeci jen o nějaký ten stupeň chladněji.

V sobotu ráno jsme se já, můj muž a Ayla vydali pěšky na Grosser Rachel. Grosser Rachel je svojí výškou 1.453 m. nad m. druhou nejvyšší horou Německé strany Šumavy, hned za Velkým Javorem (Grosser Arber 1.456 m. nad m.).

Auto jsme nechali na parkovišti ve Frauenau, kde začínal náš okruh. Pozvolné stoupání v lesním porostu bylo příjemným začátkem tůry v letním dni a asi v polovině následovalo strmější stoupání. Kdy už jsem se opět patřičně pekla a byla jsem nucena sundat triko!

Hladoví jsme konečně dorazili na vrchol k Waldschidthaus a k našemu zklamání zde měli v nabídce jen vídeňské párky a chleba. Než jsme se rozmysleli, nebylo ani to a my se vraceli hladoví zpátky k autu.

Příště pěkně svačinu do batůžku, jako za školních výletů. : D

Zaparkovat se dá také v Oberfrauenu a jít k vrcholu cestou po černém značení, přes vrchol Kleiner Rachel. Oba výstupy Vás dovedou k horské chatě Waldschmidthaus, těsně pod vrcholem. A následuje samotný vrchol Grosser Rachel, osazený velkým dřeveným křížem, s úžasným rozhledem do okolí.

Tuto trasu si lze i prodloužit a dojít až k rozcestníku pod chatou Rachelwiese a sestoupit až k jezeru Frauenau a zpět k parkovišti.

Vycházka ke Kleiner Arbersee neboli Malé Javorské jezero v Německé části Šumavy

Šumava/Böhmerwald, Německo 13. červen 2018

Dneska jsme si vyrazily sami s Aylou na výlet ke Kleiner Arbersee. Ponaučená z předchozích výletů, vydala jsem se na cestu raději brzo ráno. Teď v létě je všude mraky lidí a já si chtěla užít pohodovou procházku.

K jezeru existuje více pěších přístupových tras, ta naše začínala ve středisku Brennes. Zde jsem nechala na místním (placeném) parkovišti auto a dál jsme pokračovaly po svých, po značené turistické stezce.

Cesta vedla pohodlně lesem, nikde ani noha a Ayla si mohla volně čmuchat po lese. Prošly jsme podél Mooshüte a ťapkaly si spokojeně dál. Asi po 2,5 km jsme dorazily ke Kl. Arbersee.

Okružní procházkou kolem jezera.

Kolem jezera vede zajímavá turistická stezka, je opatřena několika dřevěnými můstky a je velmi dobře schůdná – okružní procházka, která nám trvala asi 3/4 hodinky. Ayla samozřejmě neodolala koupačce a asi každých sto metrů jsem musela zastavovat, aby si mohla vášnivě užít aportovačky klacíků do vody.

Cestou jsme trochu rozjímaly, usadili se také na lavičce u jezera a užívaly si malebných výhledů. Jižní stranu jezera lemují svahy obou Javorů, nad západním břehem jezera se tyčí hora Spitzberg (1.058 m. nad m.).

Já se kochala krajinou a Ayla nespouštěla z oka místní rodinku kačenek, co si spokojeně plula po klidné hladině jezera!

Na břehu tohoto jezera stojí také chata, jak jinak.

Jmenuje se Seehütte a jak tomu tak bývá, bylo tady již opět pořádně plno. Malé Javorské jezero je totiž poměrně lehce přístupné a patří k nejnavštěvovanějším místům Bavorského lesa.

Od jezera je možné pokračovat přes Kl. Arber na Gr. Arber nebo do Bodenmais.

Neuvěřitelné, ale výletníkům je k dispozici také hojně využívaný vláček, který začíná trasu v nedalekém Lohnberg a otáčí se zde, u Seehütte.

Výstup z Německa na Grosser Arber neboli Velký Javor v Německé části Šumavy

Šumava/Böhmerwald, Německo 30. červen 2018

V pátek večer jsme seděli s mužem na terase hostince Arberseehaus a pozorovali západ slunce nad hladinou jezera. Při tomto romantickém rozjímaní se nám v hlavně zrodil nápad na program zítřejšího dne, výšlat na vrchol Grosser Arber.

Druhý den ráno jsme zaparkovali auto na placeném parkoviště u Gr. Arbersee a vydali se na cestu.

Vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.

Grosser Arber je s 1.456 m nad. m. nejvyšší horou německé strany Šumavy, na jehož vrchol vede kabinová lanovka a samozřejmě i turistické cesty. My se tradičně vydali pěšky, protože vyjet na vrchol lanovkou, by bylo pro nás nesportovní.

Často jsme se zastavovali a kochali se krásnou přírodou, cesta vedla lesem ve stínu stromů. Turistů jsme potkali docela dost, léto začalo. Každý nás pozdravil, v těchto končinách je to milou samozřejmostí. Malou zastávku jsme si udělali u Brennes Fichte. Tak se nazývá starý smrk, který tu stojí již 250 let.

Úžasné výhledy ze skal.

Šlapali jsme si vesele dál a směřovali své kroky na Velký Javor. Stromů začínalo pomalu ubývat a my šli již téměř otevřenou krajinou s nádhernými výhledy na okolní kopce. Konečně po pěti kilometrech stoupání jsme došli na vrchol Velkého Javoru a mohli se kochat úžasnými výhledy ze skal.

Na vrcholu nejde přehlédnout dvě obří kopule, jedna je meteorologická observatoř a druhou využívá německá armáda.

Na vrcholu Velkého Javoru je konečná stanice kabinové lanovky, horská chata a restaurace. Letní terasa byla zaplněna turisty téměr do posledního místečka. Já si dala výtečnou gulášovou polévku a muž, skoro již tradičně, jalbečný závin. A dvakrát místní pivo nesmělo chybět.

Doplnili jsme sacharidy a vitamíny do našeho těla a po odpočinku se pohodlně vydali stejnou cetou zpět k autu.

Jarní Šumavské toulání s Jáchymem a mojí sestrou

Jarní Šumavské toulání s Jáchymem a mojí sestrou

Šumava/Böhmerwald, Německo 13. – 15. června 2018

Večerní procházka kolem Grosser Arbersee na Šumavě neboli Velké Javorské jezero

Od té doby, co jsme vyjeli z domova, jsme doufali, že Jáchym cestou v autě usne. Jak naivní! Za celou cestu samozřejmě ani nezabral a vesele nám nepřetržitě něco vyprávěl.

Než jsme se dostali na byt, Ayla potřebovala po cestě proběhnout a dítě unavit. : D Takže jsme spojili příjemné s užitečným a vydali se směrem na Velké Javorské jezero (934 m. nad m.). Jezero leží nedaleko silnice E53 spojující českou Železnou Rudu a německý Zwiesel.

Velké javorské jezero patří k nejnavštěvovanějším místům Bavorského lesa.

V těsné blízkosti jezera je turisty vyhladávaný hostinec Arberseehaus. Je zde také malá pláž s lehátky a přístav s půjčovnou šlapadel. Jezero je situováno v hlubové romantické kotlině a je ze všech stran obklopeno hustýmy lesy.

První, co Jáchym spatřil, byla šlapadla! A zdálo se, že tím naše procházka (která ještě ani nestihla začít : D) skončila! Naštěstí vše maminka strategicky prodiskutovala a uhájila projíždku na šlapadle až po procházce. Jáchym statečně po svých nožkách obešel celé jezero!

I díky pozdnímu večeru a všednímu dni, bylo u jezera relativně málo lidí. Pro mě ideální, Ayla si mohla volně běhat. Večerní krajina kolem nás měla opravdu nádhernou atmosféru.

Jen tak tak jsme došli k hostinci Arberseehaus těsně před zavíračkou. Obsluha byla velmi vstřícná a i když za normálních okolností v tento čas šlapadla již nepůjčují, vyšli nám vstříc.

Všichni jsme naštěstí zůstali po naší plavbě suší.

My si tak mohli užít projíždku po klidné hladině Arbersee, téměř při západu slunce, obklopení lesy v nádherné přírodě, která patří do přírodní rezervace Grosser Arbersee a Arberseewald.

Společnost nám dělaly také kamarádky kačenky, které shledávala obzvláště zajímavé a lákavé Ayla. : D

Za zvířátky do Haus zur Wildnis neboli do Domu divočiny

Druhý den, později dopoledne jsme se všichni vydali ven a vyrazlili na poznávací tůru do Haus zur Wildnis, který máme nedaleko. Slíbili jsme přeci Jáchymovi divoká zvířátka!

Zaparkovali jsme na placeném parkovišti přímo pod Haus zur Wildnis a vydali se na cestu po značené trase směrem k informačnímu středisku, nazývanému česky „Dům k divočně“ nebo také „Dům divočiny.“

V ohradách národního parku lze pozorovat koně, rysy a také vlky.

Cestou jsme míjeli několik ohrad, kde měla být zvířátka na které jsme se chtěli podívat. Jelikož ale poměrně hodně pršelo, byla všechna zvířátka zalezlá a neukázalo se nám ani jediné z nich.

Zvířata a bavorská panorámata, lze také dobře pozorovot z vyvýšených míst nebo z 20ti metrů vysoké vyhlídkové věže. To vzhledem k dnešnímu počasí nemělo bohužel smysl. Dál jsme si užívali deštivou procházku a bavili se skákáním do louží.

Zmrzlina, co není v kornoutku a nelíže se, není přeci zmrzlina.

Informační středisko nabízí mimo jiné také 3D kino, nejrůznější výstavy a dětský koutek. Pro nás byla aktuální místní restaurace, kde jsme se usadili na oběd. Venku se počasí pomalu vyjasnilo a my se vydali se zmrzlinou v ruce zpět k autu.

Procházkou na snídani do Schwellhäusel

Vzhledem k tomu, že jsme měli  ještě odpoledne v plánu nákupy v Deggendorfu, chtěli jsme vyrazit dnes na náš pěší výlet brzo. Překvapivě se zadařilo a my již kolem deváté ráno vykládali kočárek na parkovišti, kde začínala naše trasa.

Program byl v podobném duchu jako včera, proběhnout Aylu a vymyslet aktivitu, kde se vydovádí i Jáchym. Skvělou volbou nám byl Schwellhäusl. Zaparkovali jsme  na parkovišti P2 – Brechhäuslau, kousek od Zweieselerwaldhau a vydali se dál na cestu po svých.

Krásná odpočinková procházka.

Počasí nebylo dnes o moc lepší než včera. Klasika, doteď sluníčko a teplo a my si výlety naplánujeme zrovna na ty čtyři dny, kdy prší.

Po necelé třičtvrtě hodince tlačení kočárku do kopce, přicházíme lesní stezkou na místo a zdá se, že jsme snad dnes dokonce prvními hosty.

Jáchym pohotově vyskočil z kočárku a hned odtáhl mamku k domácí zoo a nadšeně vítal koníka, oslíka, páva a další místní zvířátka.

Zatímco si vyhrál na dětském hřišti, my si daly kapučíno a dortík v místním hostinci. Dokonce přestalo pršet a my se mohli usadit venku v pivní zahrádce s výhledem na rybník.

Schwellhäusel je velmi oblíbený turistický cíl.

Pomalu se blížilo poledne a stoly se začínaly plnit vandrovníky a cyklisty. Hranolky a smažák, výpečky nebo guláš s deseti,… Žádné domácí opečené brambory nebo poctivé bavorské knedlíky zde ale nečekejte. Kde je nějaká harmonie s krásnou zelení kolem?!

Bohužel jen lepší fast food v srdci Národního parku Bavorský les. Službami tohoto místa jsem zklamaná. U mě počínaje dortem z polotovaru. Poctivý domací koláč nebo lívanečky s lesním ovocem k snídani by tomuto místu dodaly úplně jinou atmosféru.

Nazpátek jsme se všichni vydali lesní stezkou podél řeky a těšili se na pokračování dnešního dne v Deggendorfu. Běhání s malým dítětem po nákupech není zrovna ideální. Všechno jsme ale zvládli báječně a dokonce si užili i malou pláž na místním náměstí.

Výcvikový víkend Obedience s Aylou a Hagim v Nové Louce III.

Nová Louka, Albrechtice nad Vltavou – Česko 8. – 10. červenec 2018

Opět začala sezóna letních výcvikových táborů a víkendu.

A právě ten v areálů Nová Louka se u mě řadí k tím nejlépe vydařeným! Letos to byl třetí ročník víkendovky v Nové Louce a opět proběhl pod vedením trenérky Lucky Stemmerové. V naší tréninkové skupině se sešla skvělá parta lidí a i díky bezproblémové organizaci vše proběhlo báječně.

Zkrátka práce, pohoda a zábava!

Nejen že jsme udělali s Aylou i Hagískem velký kus práce a já nabrala další inspiraci, užili jsme si i plno zábavy a pohody.

Areál se nachází uprostřed lesů v chráněné oblasti „Písecké hory.“ Ideální prostředí pro procházky se psy, trénink ale i relaxaci. Krásné počasí, posezení u kafe na terase a odpočinek. Víkend jsem si maximálně užila a ráda vás zase všechny viděla. Speciálně Barnabáš Badys Bartoš, bez vás by to nešlo, díky!

Výcvikový víkend obedience a nosework v Osvračíně III.

Osvračín – Česko 2. – 3. června 2018

Proběhl další výcvikový víkend v kombinaci obedience a nosework, v mé režiji. Tréninku nosework se opět ujala instruktorka Ivala Sýkorová. Děkuji!

Původně se měl trénink konat jako tradičně v ZKO Přeštice. Bohužel se na poslední chvíli vyskytly problémy v domluvě se cvičištěm a já musela tentokrát přesunout akci do Osvračína, do Psí školy Zlaté tlapky. 

S Ivčou jsme se těšíli do Přeštic. Na večerní posezení u ohně, povídání a na další shledání s vámi. Tyhle večery mají své! Tentokrát ale všichni zůčastnění na trénink dojížděli a nikdo nezůstával na noc. Akce byla tedy rozdělena na dvě jednodenní intenzivky.

Ivča jako vždy poskytla skvělé zázemí! Víkend nebyl plně obsazený, za to jsem se se všemi zůčastněnými již dobře znala a tím bylo o zábavu postaráno. Přátelská atmosféra, polední grilování a nekonečný pokec. : D 

Některé z týmů nevídám pravidelně, jelikož všichni bydlíme poměrně daleko od sebe. Jsem ráda, že prostředníctvích těchto psích akcí zůstáváme stále v kontaktu a dokážeme si tento čas spoleně užít. Nejen v tréninku na place, ale i osobně.

Těšíme se na příště Kristýna & Ivana

Výstup z Německa na Grosser Falkenstein neboli Velký Sokolí kámen v Německé části Šumavy

Šumava/Böhmerwald, Německo  26. května 2018

Velký Falkenstein, českým názvem Velký Sokolí kámen, je jedním z výrazných vrcholů německého Národního parku Bavorský les a Šumavy, ležící asi 3 km od českých hranic. Tyčí se do výšky 1.313 m n.m. a poblíž se nachází menší vrchol, 1.190 m vysoký Malý Falkenstein. 

Z obou vrcholů se naskýtá půlkruhový výhled do údolí Řezné, na vrcholy Roklanu i na Velký Javor (Grosse Arber 1.456 m n.m.), za dobré viditelnosti i Bavorské Alpy.

Naším cílem byla horská chata Falkenstein Schutzhütte, která se nachází kousek od vrcholu Grosser Falkenstein.

Díky pečlivě vybudované síti turistických stezek je možno pro výstup zvolit různé trasy. Nabízí se 4-8 hodinové pěší túry (dle obtížnosti). Z Bavorské Rudy přes Zwieselwaldhaus (4,5 h), z Zwieselwaldhausu, z Buchenau, ze Spiegelhütte přes vodopády Höllbachspreng ( 2,5 h). Ta naše začínala na Wanderparkplatz Scheuereck (770 m), Lindberg a podle plánu měla trvat něco kolem 10-ti km tam i zpět.

Parkoviště, kde naše trasa začínala, jsme k našemu údivu našli hned napoprvé a bez problému. Většínou výchozí bod hledáme beznadějně celou věčnost! Hned u parkoviště jsme si všimli směrového ukazatele „Falkenstein.“ To, že je u něho info 10, km do cíle, je pouze detail, který jsme přehlédli. Stejně jako další směrovou šipku opačným směrem „Falkenstein 5 km“. Mimo jiné tento směr značil naší původní plánovanou trasu.

Cesta byla příjemná, vedla podél řeky, což Ayla uvítala a my spokojeně ťapali vpřed. Ukazatelé směru nás cestou tedy trochu mátly. Asi po hodině chůze jsme se dočetli „Falkenstain 1,45 h“ ,tato informace moc nesouhlasila  s původní naplánovanou délkou trasy 5 km. Již za tu hodinu, co jsme byli na cestě, jsme toho museli ujít víc než dost a být dávno v cíli. : D 

V Bavorsku samozřejmě bez wifi signálu, takže mobil nám také nepomohl. Asi dvakrát se tedy telefon chytl, to jak jsme došli až k česko – německým hranicím, přeskočil na chvíli na český signál a my jsme rychle otevřeli mapu v telefonu. Tady velký údiv, kde že to vlasntě jsme. :O Šli jsme dál, ukazatel směru cestu jsme minuli, směr v telefonu taky souhlasil. Sem tam jsme potkali i turistu, uplně ztraceni jsme tedy být nemohli.

Falkenstain je 1.313 mnm a my se tak nějak stále pohybovali ve výšce co jsme vyšli. Občas naše trasa vedla více z kopce než do kopce, měli bychom se šplhat spíš nahoru.  Konečně asi v posledním kilometru cesty jsme se dočkali stoupání. 

Těměr po třech hodinách výšlapu lesem,  jsme dorazili na Falkenstein!Horská chata byla v renovaci, jako to neee!!! Naštěstí byla částečně otevřena a nám spadl kámen ze srdce. Šlo se na jídlo. Chata byla úplně narvaná lidmi. Nechápala jsem, kde se jich tu tolik vzalo, kudy všichni přišli. : D 

Čekala nás cesta zpátky k auta a konečně jsme si tedy pořádně pročetli informační ceduli a mapu, poněvadž jsme teď již moudřejší! Chytře jsme zvolili jinou trasu – zkratku cca hodina cesty k parkovišti. A samozřejmě cedule „Umleitung“ naším směrem unikla naší pozornosti. Po chvíli jsme tuto ceduli „Umleitung“ minuli cestou. Tu jsem již někde zahlédla, napadlo mi. : D Po pár metrech byla naše cesta uzavřena, takže nás to svedlo opět na naší dobře známou trasu, kudy jsme šli nahoru. Ayla nás nesnášela. : D

V nohách více jak 20 km a my konečně došli k autu. Hned vedle samozřejmě opět veeeeelikááááááá mapa a informační cedule! Kdy my se ponaučíme. : D

Jarní klubové zkoušky Obedience v Plzni

ZKO Zruč – Česko 6. května 2018

O proti loňskému podzimnímu ročníku počet startujících týmů na zkouškách vzrost. Z čehož mám obrovskou radost! Těší mě stále větší obliba tohoto sportu na Plzeňsku. 

Letos poprvé poskytlo zázemí ke zkouškám kynologické cvičiště ZKO Zruč. Velice děkuji za příjemné prostředí a výpomoc!

Startovalo se ve všech závodních kategoriích, od třídy OB-Z až po třídu OB3 a všichni se moc snažili! Někteří si zkoušku splnili a jiní si i vybojovali přestup do vyšší třídy. Komu zkouška nedopadla podle představ, jistě se zadaří příště.

Vy, se kterýma se znám a není moc příležitostí se setkat, ráda jsem Vás opět viděla! Speciálně Ivettka Safari. <3

Vy, co semnou trénujete, vážím si Vaší důvěry a těším se na další společnou práci na trénincích. Jsem hrdá na Váš úspěch, jen tak dál.