Zkouška poslušnosti 1. stupně dle NZŘ

ZKO Zruč – Česko 23. září 2018

Dnes jsme si s Aylou odskočily od obedience do odvětví sportovní kynologie a splnily spolu zkoušku dle NZŘ ZZO-1 a to s velmi kladným hodnocením od pana rozhodčího. 

Pan rozhodčí velmi chválil Ayly pozornost a naši celkovou spolupráci. U mě pozitivně ohodnotil práci tělem tj. žádné zbytečné pohyby navíc a také práci hlasem tj. žádné přilišné hlasité povely z mé strany a celkově pěkný klidný projev. Ta obedience nás tedy pořádně vycepovala! : D 

Moc děkuji panu rozhodčímu za milá a povzbudivá slova, která mi jsou motivací do další práce. Již teď se vedle obedience připravujeme na další zkoušky ze sportovní kynologie.

Ach ty nervy… těšit se nebo být nervózní?!

Na přípravu této zkoušky jsem měla pouhé dva tréninky na place, viděla jsem na youtube nějaké to video a přečetla ZŘ. 

Nebudu tvrdit, že jsem nebyla nervozní, to jsem vždy a nepodceňuji žádnou zkoušku. Ale s tím co Ayla z obedience umí, pro nás tato zkouška nebyla nějak obtížná a zvládly jsme ji společně s jistotou. V tréninku jsem ji připomněla jen štěkání u nohy a doučila metrovou překážku.

Co vše je součástí zkoušky a jaké bylo naše bodové hodnocení:

Přivolání psa za pochodu k noze: 10 bodů (z 10 b.) Ovladatenost na vodítku: 10 bodů (z 10 b.) Polohy S. L. V.: 10 bodů (z 10 b.) Odlož. za pochodu do lehu: 9 bodů (z 10 b.) Štěkání: 10 bodů (z 10 b.) Aport volný: 7 bodů (z 10 b.) tady to bylo jasné, s touto bodovou ztrátou jsem počítala, protože kdo zná ZŘ pro sportovní kynologii, ten ví, že pes má vždy předsednutí a až poté přiřazení k noze a já mám z obedience naučné přisednutí přímo k noze a to samé u cviků Skok vysoký 100cm: 7 bodů (z 10 b.) takže již nějaký čas přemýšlím o tom, zda předsednutí přeučit, uvidím… Skok šplhem 180 cm: 10 bodů (z 10 b.) Kladina: 8 bodů (z 10 b.) tak tady se ukázala má příprava : D já úplně zapomněla, že v této zkoušce kladina je, ještě že mám na place tak báječnou parťačku. Odložení psa 25 kroků:  10 bodů (z 10 b.)

Člověk musí věřit ve svůj trénink!

Stále je pro mě prioritou obedience ale konečně jsem  přišla sportovní kynologie po tich letech dlouhé pauzy opět na chuť. Občas přemýšlím, proč tomu tak je… proč až teď, po takové době. Ale jak se říká, vše má svůj čas, práce mě teď těší, raduji se z každého úspěchu a i když už na velké výkoný Ayla vzhledem k věku pravděpodobně nedosáhne, práce s ní mi baví a každý úspěch je motivací a prolomením hranice zase o kousek dál. 

Všem zůčastněným děkuji za pohodový den. A těm, co s námi trénují, děkuji za všechny obohacující společné tréninky a cenné rady.

Heelwork

Výcvikový víkend Obedience s Aylou a Hagim v Nové Louce III.

Nová Louka, Albrechtice nad Vltavou – Česko 8. – 10. červenec 2018

Opět začala sezóna letních výcvikových táborů a víkendu.

A právě ten v areálů Nová Louka se u mě řadí k tím nejlépe vydařeným! Letos to byl třetí ročník víkendovky v Nové Louce a opět proběhl pod vedením trenérky Lucky Stemmerové. V naší tréninkové skupině se sešla skvělá parta lidí a i díky bezproblémové organizaci vše proběhlo báječně. 

Zkrátka práce, pohoda a zábava!

Nejen že jsme udělali s Aylou i Hagískem velký kus práce a já nabrala další inspiraci, užili jsme si i plno zábavy a pohody.

Areál se nachází uprostřed lesů v chráněné oblasti „Písecké hory.“ Ideální prostředí pro procházky se psy, trénink ale i relaxaci. Krásné počasí, posezení u kafe na terase a odpočinek. Víkend jsem si maximálně užila a ráda vás zase všechny viděla. Speciálně Barnabáš Badys Bartoš, bez vás by to nešlo, díky!

Ayla a pachová identifikace
Hagísek a skok přes překážku
Já a těžká pohoda

Obedience seminář s Valentina Balli v Praze

Lávka Skochovice, Vrané nad Vltavou – Česko 14. – 16. dubna 2018

Původně jsem na tento seminář neměla v plánu jít. A to hlavně z časových důvodů. Nakonec jsem ale převzala místo jedné kamarádky a přidala se jako divák na neděli. Zkrátka mi to nedalo. Podívat se na práci trenérky, která letos vyhrála mistrovství světa v Belgii, to jsem si přeci nemohla nechat ujít!

I divácká místa jsou velkým přínosem.

Ano, i divácká místa jsou velkým přinosem pro trénink a člověk se dozví mnoho zajímavého. V praktickém tréninku se vystřídala pestrá škála plemen a bylo na co koukat. Pokud zrovna nemáte chuť se svým psem pracovat na něčem novém, či cokoliv vylepšovat (což Vám závidím :D), ale chcete se třeba jen podívat na práci trenéra, je divácké místo ideální příležitost.

Spontáně nastupujeme s Aylou také na plac!

Ůplnou náhodou jsme s Aylou nastoupily i na plac a já si zkusila trénink pod vedením Valentiny.

Kamarádce Renče, se nechtělo trénovat a nabídla své místo mně. A já ji za tuto příležitost děkuji! Samozřejmě jsem s sebou neměla vůbec nic pro výcvik. Vypůjčila jsem si tedy pamlsky, strčila míček do kapsy od ryflí a šlo se trénovat.

vždy najdu v tréninku něco, co je třeba pilovat. Aktuálně jsem si zvolila řazení k noze. Nelíbí se mi, když se Ayla řadí do základní pozice, že kouká na zem, chtěla bych, aby měla focus nahoru, na mě. Pár rad od Valentiny, malá změna v tréninku a zdá se, že vše krásně funguje, vypadá to nadějně. Přidat z mé strany trochu energie ještě a myslím, že je vylepšení tohoto cviku na dobré cestě.

Člověk musí stále pokračovat v cestě za tím, kde chce být zítra!

Opět spousta nové inspirace, nejen pro trénink s vlastními psy, ale i pro Vás! I Vy a Vaši psi mne motivujete a dáváte chuť se stále zlepšovat a posouvat se vpřed.

Třetí ročník Speciál BŠO v Obedience v Praze

Pesopark, Praha – Česko 8. dubna 2018

A máme to za sebou! Třetí ročník Speciál BŠO v obedience je minulostí. Tenhle ročník byl vyjímečný rekordním počtem účastníků (16) a poprvé byly otevřeny (obsazeny) všechny závodní třídy. Letošní speciál byl i s účastí dvou zahraničních hostů (ve třídě OB2 a OB3), kteří k nám přicestovali až z Lotyškska a Slovinska.

Jako loňský rok jsem s Aylou nastoupila ve třídě OB2, protože cviky do OB3 nemáme ještě uplně dodělané. Vlastně jsem původně nechtěla v závodě startovat vůbec. Přes rok jsme nebyly na place, doteď trénovaly hlavně v zimě, v halách a v dost velkých mrazech. Takže nastoupit teď z jara hned a navíc na trávě, moc se mi do toho nechtělo. Ale co s volnou nedělí, že. 😀 

Měla jsem po tak dlouhé pauze ze závodu trochu obavu. Ale za ten rok, od loňského závodu, jsem zase o nějaké ty zkušenosti bohatší.

Užívala jsem si každou chvíli na place!

A bylo to super. Užívala jsem si každou chvíli na place! Radostný projev a stálý výkon psa po celou dobu závodu, to je aktuálně moje priorita číslo jedna. Udržet Aylu po celou dobu dobře motivovanou a koncentrovanou.

Chůze u nohy se mi líbíla hodně a i přechody jsou podle mých představ. Klidné řazení do základní pozice a opravdu mám konečně pocit, že jí tenhle cvik baví a dělá radost. Snad i motivuje! (9b.)

Odložení za pochodu do lehu a do stoje, v tom si byla jistá. (9,5b.)

Ovladatelnost na dálku, lehké kňučení. S čímž jsem počítala. Stále je to cvik, který nemá úplně zautomatizovaný a musí nad ním hodně přemýšlet. Pozice zaujala přesně, bez jediného posunu. (9b.)

Vyslání do čtverce a tady velké sakra, sakra sakra. : D Panička tenhle cvik krásně vynulovala. Zastavila jsem Aylu ve čtverci příliš brzo a v pozici do lehu si o kousek předníma packama lehla mimo čtverec. Vím, že tohle dělá, při lehu malý posun vpřed a neměla žádnou „rezervu“. Věc, kterou musím dotrénovat, vím o tom už dávno. Joooo, to jsem podělala. : D (0b.)

Přivolání se zastavením trénujeme málo. Ano, vím to! Podle toho to tak vypadá teď a zdá se, že varianta zastavení rukou pro ni nebude ta pravá. Možná jen slovní povel. Další věc, nad kterou se teď musím zamyslet a najít lepší řešení pro tenhle cvik. (6,5.)

Pachové rozlišení a aport. Čuchání ji baví a tady ji věřím! Přiřadila se s dřívkem dál ode mně ale zase měla pevné držení, člověk zkrátka nemůže mít vše. : D (9b.)

Směrový aport tak jak ho u ní znám. Směr našla hezky a pro aport běžela jistě. Úplně si už nevybavuji, co nás stálo body, možná Aylí rychlost. (8b.)

Skok přes překážku a aport kovové činky. Na to, že kovák viděla za celý rok tak pětkrát a tenhle cvik vcelku „zapomínám“ nějak trénovat, mě holka opravdu potěšila. Při řazení žádné překusy a krásné pevné držení. Kdyby to tak bylo pořád. : D (9,5b.)

A zase to odložení ve skupině, co tak nemá ráda. Nevím proč, tenhle cvik ji prostě nesedí, možná tím, že je první. Jakmile řeknu v základní pozici „lehni“ tak koukááááá, a nic. : D Aktuálně přeučuji lehni i sedni na nové povely, věřím, že to potom už bude lepší pro ni. Teď tedy leh až na druhý povel. (7,5b)

Celkový dojem ve kterém se nám promítlo občasné kňučení. Ale za mě v míře ještě, umí to i jinak. : D (9,b.)

Ve třídě OB2 se sešli celkem čtyři závodníci. Bohužel nebyla žádná výborná. A první místo nám uteklo o 2,5 bodu. Též známka velmi dobrá a dvě dvojky byly nehodnocené. 

Celkově za mě velká spokojenost.

Celkově za mě velká spokojenost a ta 0 za čtverec mi vůbec neštve. : D I když jsme loňské prvenství, se známkou výborná, letos neobhájily, bojovaly jsme! Druhé místo je taky super, mám z Ayly radost a jsem pyšná na to, co předvedla. Protože ani se mnou to není na place snadné. : D

Obedience víkend s Shauna Wenzel v Praze II.

Psí akademie Dance and Jumpe, Praha – Česko 2. – 4. 2. 2018

Opět mě přesvědčila, že je pro mě ten nejlepší trenér.

Její práce je perfektní, precizní, plná citu a porozumění psího světa. Na 100% ví co dělá a proč to dělá. Nic nenechá náhodě a stres a nátlak v jejím tréninku nemá místo.

Je důležité si uvědomit, že pes je vždy na prvním místě.

Je mi velkou inspirací a trénink s ní mi vždy dodá novou chuť do práce. Má můj obdiv a těším se opět na další shledání!!

Thanks!

Jiří Ščučka - agresivní a problémové chování psů

Velká Dobrá, Česko 13 – 14. ledna 2018

Tento víkend jsem strávila na semináři vedeným Jiřím Ščučkou na téma – agresivní a problémové chování psů. Pan Ščučka je odborník na toto téma, člověk který má s výcvikem psů a jejich nápravou obrovské zkušenosti.

I když jsem již některé informace slyšela (tak tomu již bývá), jsem nadšena. Pan Ščučka je opravdu profesionál, ví, o čem mluví, zodpoví každý dotaz, nevyhýbá se a nenechá se ničím zaskočit.

Pokud něco pes dělá, vždy k tomu má důvod.

Na teoretickou část vždy navazoval odpolední trénink se psy, kde bylo ukázáno, jak teoretické znalosti získané na semináři převést do praxe a jak se v kritických situacích zachovat.

Seminář i praktické ukázky věnované tomuto tématu byly určeny pro majitele psů s nějakým nežádoucím chováním, pro všechny, kteří se při své práci dostanou do kontaktu se psy.

Proces učení psa, musí mít člověk pod kontrolou.

Pokud chce člověk cíleně trénovat psa, musí mít proces učení pod kontrololou a naplánováno, jak situace řešit.

Všude a za každých okolností jde o komunikaci, o správné posouzení situace a o to, rychle a správně na danou situaci zareagovat. A to i v běžném provozu. Situace, do kterých se dnes a denně dostáváme na procházkách parkem, městem aj. Při společném soužítí s naším čtyřnožcem.

Pokud chceme aby v našem světe pes žil, musíme mu porozumět, odprostit se od předsudků, očekávání a polidšťování psích miláčků.

Stručný absah semináře: agresivní chování vůči lidem, agresivní chování vůči psům, majetnické chování, separační úzkost, frustrace, strach, řešení reaktivního chování.

Získáné informace jsou mi velkým přínosem – do běžného života, pro provozní poslušnost svých psů, ale i do závodního prostředí.

Pokud bude přiležitost zůčastnit se dalšího jeho semináře, nezaváhám. Ráda bych – ze zvědavosti, navštívila s Aylou jeho praktický trénink. Neříkám že zrovna na toto téma, ale něco k řešení do našeho závodního tréninku se vždycky najde.

Jsem ráda, že jsem pana Ščučku mohla poznat osobně a aktuálně zvažuji jeho výukový program ATA – trenér psů.

Pes zůstane vždycky psem.

První Obedience víkendovka s Hagískem v Nové Louce II.

Rekreační středisko Nová Louka 28. září – 1. října 2017

Labradoří premiéra.

Pořádná dávka tréninku a vytouženého odpočinku v jednom s věrnou psí Aylí společností jsem si užila na víkendovce obedience. Tentokrát ale náš tým doprovodil i labradorský retríver Hagísek, téměř pětiletý pejsek od mých rodičů.

Okolnosti chtěly tomu, že Hagísek nahradil místo plánovaného štěňátka, na které aktuálně neni vhodná doba. Můj obedience team se tedy rozrostl o tohoto Čuníka, jak já mu ráda říkám.

Pro mě novinka, vyrazit na takovouto akci se dvěma velkými psy. Navíc s Hagískem nejsme ještě uplně sehraní, nevím co od něho v různých situacích očekávat a on vlastně doposud znal jen pobyt v domečku se zahradou a občasné procházky po lese. Takže i premíéra z jeho strany, a to z hlediska výletu i tréninku.

Obedience intenzivka Nová Louka, Albrechtice n. Vlt. 2017
Obedience intenzivka Nová Louka, Albrechtice n. Vlt. 2017

Procházky a odpočinek.

Víkend jsme strávili v rekreačním středisku Nová Louka u Písku, obklopení lesy, krásnou přírodou a partou pejskařů. Středisko nabízí ubytování v dřevěných chatičkách, rozhodně žádný luxus, ale na nocleh pro nás tři dostačující.

Podzimní víkend se vydařil a to ve všech směrech! Společné procházky v barevné podzimní přírodě, stále ještě lehce voňavé létem. Odpočínková atmosféra a příjemné slunečné počasí bez kapky deště nás doprovázelo celý víkend.

Hagískovo radost a chuť do práce je motivující.

Hagísek se do tréninku dostal skvěle a opravdu se snažil. V jeho 4,5 letech s ním začínám obedience od nuly, je vidět jeho chuť a hlavně radost ze společné práce! Pracuje se s ním úplně jinak než s Aylou. Musím si zvyknout na spousty rozdílů v chování a trénink mu upravit na míru pro něho samotného. Pro mě je to skvělá zkušennost a společná práce mi s ním těší a máme velkou motivaci – v dubnu účást na MČR labradorských retrívrů! Cíle prostě musí být, i když se mohou zdát vzdálené a někdy i nereálné.

Ze začátku jsem měla trochu obavy z toho, jak vše organizačně se dvěma psy zvládnu a jaký bude mít víkend průběh. Přeci jen není Hagísek na takovéto akce zvyklý. Je to takový ten správný pejsek zahradní ale vše zvládnul výborně a choval se ukázkově.

Víkend bez chybičky.

Nechyběly ani tradiční večery u vína, nekonečné hodnocení našich tréninků, plánů a strategií. A vůbec debaty na všechny možné psí i nepsí témata. Za mě víkend úplně přesně jak jsem potřebovala. Parádní trénink odvedl Hagísek i Ayla, společný relax a odstup od hektických událostí uplynulých dnů.

Příběh Hagíska

Volduchy, Česko 8. září 2017

Hagen Bri-Col Black and White

Hagísek je narozen na jaře 25. 3. 2013  a byl vychováván pro poslání slepeckého psa. První rok mu byl dopřán šťastný štěněčí život u mé sestry doma v tzv. předvýchově. Rychle a rád se učil a doprovázel je všude. Bylo pro ni opravdu těžké se s Hagískem rozloučit. Jeho radost ze života, která byla zjevná na první pohled, každého dostávala. Navíc „kukuč“ s hnědou maskou, která je sice ve standardu plemene nežádoucí, ale na pohled nádherná, jakoby každého zasáhla u srdce. Ale utekl rok a Hagísek odcestoval za hranice do Německa, kde měl pokračovat ve výcviku.

Hagen Bri-Col Black and White
Hagen Bri-Col Black and White

Hagísek se připravuje na kariéru vodícího psa.

Během následujícího roku byly sestře poskytnuty další informace. Jak se Hagimu daří, že umí najít na povel lavičku, obchod, výtah, převádět přes přechody a jiné. Zkrátka se učil vše potřebné pro svoji budoucí práci a život vodicího psa. Ve druhém roce života, kdy už měl být pomalu předán svému konečnému slepému paníčkovi, přišla zpráva, že při výstupních zdravotních testech neprošel. Našla se mu obsáhlá potravinová alergie a snížená funkce štítné žlázy. Byla to smutná zpráva, protože Hagísek by jistě své poslání plnil zodpovědně a s radostí.

Hagísek se vrací domů.

Cvičitel z německé školy asistenčních psů byl Hagiskem okouzlený stejně jako moje sestra a vůbec celá naše rodina, která ho znala od štěňátka. Nejraději by si ho sám nechal, ale na to bohužel neměl kapacitu. Místo aby dal Hagíska do nějaké rodiny v Německu, nabídl ho nejprve mojí sestře, zda si ho nechce vzít k sobě. Ta neváhala ani minutu a bylo rozhodnuto, Hagísek se vrací domů! Tak se posléze dostal k mým rodičům, kde zaplnil místo, které bylo dlouho prázdné.

Pes canisterapeut v Domově pro seniory.

V roce 2015 splnil canisterapeutické zkoušky a nyní pravidelně dochází s mojí sestrou do Domova pro seniory v Plzni. I když to není poslání, pro které byl vybrán, i tak ho práce baví a dělá jí stále s radostí a elánem.

Nikdy není pozdě začít a cokoliv změnit!

Aktuálně jsem i já doplnila jeho aktivity a trénuji s ním od léta 2017 obedience a nosework. Do té doby to byl spíše takový ten správný pes domácí. V bytě ho najdete přesně tam, kde ho necháte a na procházkách si zase naopak přijde tehdy, až on sám uzná za vhodné.

Hagísek ode mne dostal vlastní tréninkový deník a pomalu ho připravuji na první  zkoušky a závody. Je to již dospělý 4,5 letý pes a začínám se vším úplně od nuly. Možná i lépe. Není co předělávat ani co opravovat a po krůčkách si budujeme naší společnou cestu!

Obedience víkend s Shauna Wenzel I.

Obedience víkend s Shauna Wenzel I.

Lávka Park Skochovice, Praha – Česko 25.-27. srpna 2017

Opět jsem měla příležitost, být součástí obedience semináře na vrcholové úrovni, s úžasnou trenérkouShauna Wenzel. Shauna pochází z Anglie, ale aktuálně žije v Německu, kde trénuje. Mimo jiné zde startuje na mistrovstí republiky a také se nejednou zúčastnila mistrovství světa v obedience. Na rozdíl od jiných zahraničních trenérů, jejichž semináře jsem dříve osobně absolvovala a znala jejich trénink jen z vyprávění, z internetových videí a z článků, jsem u Shauny věděla, do čeho jdu. A opravdu se na seminář těšila! Letos v dubnu jsem se totiž s Aylou zúčastnila jejího tréninku v Německém městě Mittelneufach, v krásné jezdecké hale Staundenhof a poté také vstoupila do jejího on-line kurzu.

Vyrovnanost psa, jistota a hlavně zábava.

Každý trenér má svůj vlastní, osobitý styl a způsob tréninku a ten Shauny mě hodně oslovil. Veškerý její trénink je propracován od základu do těch nejdokonalejších detailů, naprosto systematický a zároveň tak energický!

Celý seminář proběhl v klidném prostředí kempu Lávka Park Skochovice, na venkovním place, kde je rovný povrch a dostatek místa na cvičení. Příjemná restaurace přímo v areálu a hned pod kempem řeka, kde se naši psi mohli kdykoliv vykoupat a osvěžit.

Obedience je pro každé plemeno, vše záleží jen na vlastní ctižádosti a píli handlera.

V pátek večer jsme začali prezentací od Shauny – teorií, která v tréninku psů nesmí chybět a vlastně vždy úzce souvisí s praktickým tréninkem.

Páteční prezentace

V sobotu a v neděli byl na řadě trénink. Čas rozložit křesílka, uložit psy do kotců, nachystat pamlsky a hračky, připravit papír a tužku! Na place se vystřídala border kolie, jorkšírka, luisianský leopardí pes, belgický ovčák aj. a probralo se téměř vše.

Inovace a modifikace.

Shauna má individuální přístup, každému uměla s problémem poradit a najít řešení. Přinést nové nápady a vychytávky pro trénink, další motivaci! Někdy zjistíte, že je třeba vrátit se zase zpátky na začátek a zkusit se vydat jinou cestou, abyste se v tréninku posunuli dál, jindy stačí pozměnit nepatrný detail a vše funguje, jak má.

Krása obedience – nekončící, zábavná a pestrá cesta k dokonalosti.

Mě osobně posunul seminář zase o kus vpřed, dal novou chuď do práce, do dalších tréninků. A těším se, až se s vámi o nové nápady podělím.

Příjemně strávený čas v týmu lidí, zapálených pro stejnou věc. Skvělá organizace a pohodová atmosféra. Takový byl „Obedience Fun Weekend with Shauna Wenzel v Praze“.

Thanks for everything!

Víkendový trénink
unavení a spokojení

Jak to s námi začalo

Pillnach, Bayern – Německo 18. srpna 2017

V přírodě trávím spousty času, mám ráda procházky a cestování. Již jako dítě jsem proháněla s kamarády celé dny kola po lese, trávila čas u babičky na venkově, lezla do seníku za koťaty, krmila králíčky v kotcích a opečovávala kuřátka v krabici u kamen. A co si pamatuji – od dětství jsme měli doma psy. Není snad období, co by na našem dvoře nepobíhal pes.

Když přišel čas odstěhovat se do města, cítila jsem, jako by mi stále něco chybělo.

Po nějakém tom zvažování všech pro a proti, jsme si v únoru 2013  přivezli s manželem domů Aylu, štěně bílého švýcarského ovčáka. On si přál ovčáka již jako malý kluk. Jeho snem je německý ovčák, ale v ten čas byl běloušek zkrátka ideální kompromis pro nás oba.

Moje kritéria ke koupi štěněte, nebyla tenkrát moc složitá. Měl to být zkrátka krátkosrstý bělouš, fena a hlavně s PP.  V čase, kdy jsem štěně poptávala, byla pouze Ayla ta, která tyto požadavky splňovala a osud nás tak svedl dohromady.

Z městské holky se zase stává ta, co ji má ukrytou v sobě z dětství. Lodičky v botníku se mění za track boty, vycházkové fajnové oblečení nahrazuje hlapohodlné funkční outdor prádlo do všech ročních období, skříně se začínají plnit výcvikovými pomůckami a knihovna se rozrůstá o sbírku knížek se psí tématikou.

S Aylou jsem neměla žádné závodní nebo výstavní ambice. Chtěla jsem prostě psa na procházky a výlety, společníka do denního života.

Trávily jsme spousty času hlavně na procházkách. Již tenkrát, jsem se ale snažila vést Aylu takovým směrem, aby s námi mohla bez problému cestovat, doprovázet nás do restaurací, hotelů a na dovolené. Začala jsem obecným tréninkem štěňátek, přidávala další poslušnost a nějaké psí triky

Ayly chuť do práce mi motivovala a já chtěla něco víc.

Psích aktivit je tolik, jen si vybrat. Ale jak zvolit tu vhodnou, pro ni, pro mě, pro nás pro obě jako tým. Vždyť co bude bavit mě, nemusí zajímat ji a naopak. Chce to najít rovnováhu mězi těmito dvěma světy.

Když byla Ayla štěně, trénovala jsem s ní hlavně agility. Byla v tom úžasná, miluje běhání a nadšeně brala jednu překážku po druhé, vždy šťastně prolítla parkur, bez nutnosti veliké motivace. Samotný běh a pohyb je pro ní odměnou. Tím, že jsem se jí hned od mala věnovala, byla na mě již tenkrát dost fixovaná. Nestalo se, že by si parkur proběhla bezemně. Jakmile jsem se zastavila a začala kontrolovat kudy a kam, že to mám vlastně běžet, s upřeným zrakem vždy trpělivě čekala na můj další povel a běžely jsme spolu dál, do cíle. I přes její nadšení z tohoto sportu jsem tak nějak cítila, že to úplně ideální směr není. Dle mého je ovčák dost těžké plemeno na intenzivní trénink agility a trochu se to tříštilo s mojí představou poslušnosti.

Trénink psů Plzeň
Trénink agility v Plzni, podzim roku 2013

V průběhu prvních dvou let jsem navštivila na Plzeňsku nějaké psí školy a pár cvičáků. Řekněme klasických cvičáků s tzv. svazarmovským režimem, jak se někdy říká. Byla jsem v téhle psí oblasti  tenkrát nováček a prostě zkoušela. Když máte trochu cítění pro věc, uvědomíte si, co vám sedí a co naopak ne. Zkrátka to stále nebylo to právé, pro mě – ani pro Aylu. I když úplně za hlavu, jsem sportovní kynologii nehodila.

Jednoho dne jsem si vyzkoušela trénink obedience.

Na jaře, roku 2014 mne vzala kamarádka na trénink obedience do Prahy. Hned po první lekci, mne tento sport oslovil. Toho času, jsem ale ještě vůbec netušila, kam až se spolu dostaneme. S dalším a dalším tréninkem jsem ale věděla, že tohle je přesně to, co hledám.

Je to zkrátka ten top sport, ve kterém jsme se našly obě dvě a od té doby se mu s Aylou věnuji aktivně.

Z toho co nás doposud obedience naučila, těžíme i v jiném sportovním odvětví. Trochu jsme si spolu čichly k dog dancingu, ráda bych složila v blízké době titul MoD1. Aktuálně se vracím také zpátky ke sportovní kynolgii.

S Aylou jsem pronikla i do výstavního prostředí. Získala různé tituly a ocenění. I přesto jsem ale věděla, že výstavním směrem naše cesta nepůjde.

Vždy jsem chtěla psa – psa parťáka, co vás životem „doprovází“ a ne psa, kterého zkrátka jen musíte „venčit“ na vodítku.

Ano, já v tom vidím rozdíl. Parťák je někdo, s kým si rozumíte a je mezi vámi jistá vzájemná souhra a respekt. Je to někdo, na koho se můžete spolehnout a máte svojí vlastní společnou řeč, důvěřujete si. Někdo, s kým sdílíte zážitky a doprovází vás určitou životní etapou. Takovým psem je pro mě Ayla, je to parťák nejen na place, ale hlavně v osobním životě.

S ní se vracím k tomu, co mám nejraději a díky ní mi život do cesty staví nové možnosti a příležitosti.

Obedience trénink v Plzni, jaro roku 2016